Cílem SDV^[1] je zvýšení digitální gramotnosti žáků i učitelů, snižování nerovnosti ve vzdělávání, podporovat kvalitní výuku a učitele jako její klíčový předpoklad, odpovědně a efektivně řídit vzdělávací systém, otevřít vzdělávání novým metodám a způsobům učení prostřednictvím digitálních technologií, zlepšit kompetence žáků v oblasti práce s informacemi a digitálními technologiemi, rozvíjet informatické myšlení žáků.  (MŠMT, 2016)

Od roku 2011 do poloviny roku 2018 čerpaly školy z fondů EU přes 22mld. Kč. Získaly sice např. 5,5mld. na ICT vybavení, ale také musely vytvořit více než 1,8mil. digitálních učebních materiálů, které jsou bohužel často nekvalitní, mají duplicitní obsah a využívají se jen minimálně. Přesto podle provedeného dotazníkového šetření mezi školami a analýzy statistických dat MŠMT vyplynulo, že hlavní překážkou pro rozvoj digitalizace na ZŠ a SŠ je stále nedostatek prostředků na výměnu, správu i nákup nové techniky. (NKU ČR, Tisková zpráva ke KA č.18/18 – 12.8.2019)

Zde uváděné mohu demonstrovat na praktické zkušenosti s mou 15 ti letá dcerou. Jako já v 90.tých letech měl křídu, mokrou houbu a tabuli, ona má dnes za standard SMART projektor, výuku za pomoci multimediální tabule, žákovskou knížku online v mobilním telefonu a stovky, ne-li tisíce sledujících na Instagramu. Kdo ještě dnes používá Facebook? Nedávno zcela vážně pronesla. Stejně, jako pro většinu dětí z generace Z. Tyto generace zcela běžně využívají komunikaci na sociálních sítích, kde diskutují, shromažďují se, pomáhají si ve výuce atd. Vídám, že tato digitální komunikace aktivně doplňuje a často i nahrazuje klasickou face to face komunikaci. Jako samozřejmost vnímá také online žákovskou knížku a další digitální samozřejmosti, jako je SMART TV. Poté se mi neposlouchá nejlépe, když vím, že vyhrála jako jedna z mála postup do počítačové třídy, kde se její učitel na hodiny připravuje diplomaticky řečeno spontánně a vulkanicky těsně před hodinou. Mimochodem totéž jsem zažil já před asi 18 ti lety v době PMD85, PP01, Atari a Didaktik gama, kdy nám učitel říkal, že toho víme více než, že on se na naše téma díval den večer před naší hodinou.

Děti často předčí znalosti svých učitelů v aplikacích, které ony denně užívají a považují je za běžné a samozřejmé. Mohou to být mobilní aplikace, sociální sítě, hudební aplikace a další nástroje, bez kterých si většina dnešní generace Y, Z nedokáže představit svůj běžný den. Velmi jednoduše se učí obsluhovat uživatelsky přívětivé digitální technologie, ať již ze strany hardwaru nebo softwarového vybavení. Druhá strana téže mince jsou kupříkladu balíčky MS Office a další nejen do budoucna užitečné nástroje. Tam jsem přesvědčen, že bez systematické výuky tyto generace naopak, oproti nám, již uplatněným na trhu práce spíše zaostávají.

Věřím, že na střední škole bude výuka např. Excelu a Wordu standardní náplní. Od jiné studentky vím, že ICT výuka na střední škole probíhá stylem, že si „děcka“ hrají hry a učitel neví co má učit.

Rozlišil bych zde zcela prvoplánově digitální uživatele na konzumní společnost – laicky zábavní, přesto nijak nepodceňovanou stranu digitálních uživatelů a profesní uživatele digitálních nástrojů, kam může spadat také výše uváděný učitel na ZŠ, SŠ, většina zaměstnanců, kteří si bez balíků MS Office nebo Google nedokáží svůj pracovní den představit. Jako další příklad mimo svět MS nebo Google uvádím například obchodníka používajícího ve své práci CRM.

Chci také říci, že pokud není digitální svět nebo některá z jeho částí mým každodenním „chlebem“ nebo hobby, mohu jen ztěžka udržovat krok s raketovým vývojem, kdy minimálně marketingově, ale také nekonečný boj požadavků softwaru na hardware, a naopak neustále rostou. Dnes bych řekl, že spíše než souboj, tak například v mobilních technologiích výborný business. Chceš tuto aplikaci? Ale tak to už máš starý telefon, je třeba si pořídit jen za 15.000 nový, pokud chceš využívat tyto funkce a pokud chceš mít v telefonu nahrávací studio, tak přidej dalších 15.000Kč, protože jedině tak ti to pojede spolehlivě. Je např. 2-3 roky starý telefon již pomalu, ne-li doslova výběhový model? K čemu však slouží telefon? K telefonování a psaní sms? Pokud si nebudeme nalhávat, že je tomu tak, jako před patnácti lety budeme si nuceni přiznat, že technologie nás již předběhly a problém nastává spíše v orientaci a udržení tempa. Je nutné si však uvědomit, že onen digitální bum stojí také za řadou mnoha desítek, ne-li stovek velmi užitečných aplikací. Od jízdních řádů, navigací, kalendářů, poznámkových bloků, CRM, žákovských knížek, pro příklad Google Keep, Evernote, mind maps aplikace, sportovní aplikace a desítky dalších, až po aplikace, které Vám při zástavě srdce dokáží po stisku jednoho tlačítka přivolat profesionální pomoc na místo určení, kde se právě, možná již v bezvědomí nacházíte.

Kam směřuji? Je přínosné, když se stát snaží pomáhat svým občanům v přechodu na řekněme zcela digitální svět, ať jsou to kontrolované investice do hardwarového, softwarového vybavení do škol, krásné digitální učebny nebo státem provozované univerzity třetího věku, kde dostávají možnost také naši senioři získat potřebné znalosti, dovednosti a návyky pro úspěšnější seberealizaci nejen v digitální oblasti.

Stejně jako se snaží pomáhat stát, pomáhají také tvůrci jednotlivých programů, jako příklad bych uvedl ostravského tvůrce CRM systému Raynet, kteří pravidelně školí své uživatele, pomáhají zákazníkům s řízením svého CRM, ale celkově také s obchodní strategií formou konzultací a pravidelných seminářů, čímž nastavují v reálném čase vysoce sofistikovaný prozákaznický přístup, mj. také za aktivní pomoci marketingu na sociálních sítích. Právě čas a mamutí administrativa, legislativa a složitá operativa mohou být oproti menším subjektům typu Raynet, pro gigant typu stát viditelně slabším místem.

Digitální gramotnost a rozvoj elektronických dovedností, rovnosti v možnostech přístupu k moderním, digitálním technologiím je navýsost důležitá a prospěšná aktivita. Řekl bych, že stát by měl mít zájem a je všestranně pozitivní, že se na této strategii digitálního vzdělávání aktivně podílí. Učitelé i studenti by měli mít možnosti a příležitosti k aktivním zdrojům a možnostem, jak ještě lépe vykonávat svou současnou nebo budoucí profesi a digitální technologie by nám k tomu měly především napomáhat. Nikoli nás o čas okrádat, jak se tomu v prvním případě, pasivního nadužívání např. sociálních sítí z důvodu nevidění nebo snížené motivace k ostatním volnočasovým aktivitám a formám komunikace ve smyslu části populace z generace Y, Z. Pomáhat a sloužit nám digitální technologie budou tehdy, budeme-li je správně chápat, tedy se jich, jako například robotizace, zbytečně nebát a nedémonizovat uživatele např. zmiňovaných sociálních sítí, současně však provádět rozumnou osvětu, kdy se třeba děti dozvědí, že každým srdíčkem na Instagramu tělo vyplavuje miniaturní množství dopaminu, hormonu štěstí, což může přispívat k závislostem na sociálních sítích. Hledat a nacházet jednoduché cesty, jak se domluvit se sousedy a stejně, jako dříve naši otcové nás vedli k vytvoření si kluziště na dvorku, tak jít naproti i těmto aktivitám, které přirozenou cestou odvedou naše děti od „zírání“ do obrazovek svých mobilních zařízení a přivedou je zpět na hřiště, kde probíhá komunikace komplexnější, můžeme se rozepsat např. o meta komunikaci, kterou „smajlíkem“ jednoduše nenahradíme.

Rovnováha je slovo na závěr. O tu bych se při počínání státem řízených aktivit snažil. Rovnováha v okamžiku, kdy nám digitální technologie slouží a kdy začínám sloužit technologiím my, náš čas, naše vztahy a v neposlední řadě naše psychické i fyzické zdraví. Ono spadnout z útesu nebo pod vlak při dokonalém selfie na Instagram je také dopad dnešní digitální doby. Snahou státu by tedy měla být digitálně gramotná společnost ve všech hlediscích, kterou naše digitální doba přináší i odnáší. Technologie ve školách, miliardy investované do „železa“ a upgradů, spokojení dodavatelé, ale i žáci, studenti, učitelé a jako třešeň, nikoli třešnička, ale strom na dortu by měla přicházet aktivní, přirozená odborníky promyšlená, přesto autentická, digitální technologie využívající a na jednotlivé generace prostřednictvím jejich komunikačních kanálů zacílená osvěta.

Seznam literatury

1. MŠMT. (2016). STRATEGIE DIGITÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ DO ROKU 2020 [Online]. Retrieved from http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-digitalniho-vzdelavani-do-roku-2020

[1] SDV – MŠMT (2016). STRATEGIE DIGITÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ DO ROKU 2020 [Online]. Retrieved from http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-digitalniho-vzdelavani-do-roku-2020